Nepál: kde se lidé a země dotýkají nebes

„Při svých návštěvách Nepálu jsem dlouho vynechával národní park Langtang nacházející se 85 km severně od Káthmándú v domnění, že podstatně zajímavější jsou treky v oblastech jako Annapurna, Manaslu či Rolwaling, ale opak se ukázal být pravdou. Impozantní příroda, majestátní vrcholy s nejvyšší horou Langtang Lirung sahající do výšky nad 7 000 m n. m. i tradiční kultura Tamangů a Šerpů dodávají celé oblasti na hranici s Tibetem neobyčejnou atmosféru.

Z Káthmándú do údolí Langtang

Abych to vzal od začátku. Na trek, na který jsem se vydal, se vyráží z města Syabru Besi, kam se dostanete po asi osmi hodinách jízdy autobusem, což už je samo o sobě dobrodružstvím. Jako většina nepálských treků se i cesta Langtangem line podél řeky. První tři dny posloucháte mohutné burácení a občas dokonce překračujete její peřeje po visutém lanovém mostě. Údolí je zatím sevřenější, cesta s různorodým povrchem v mnoha místech strmě stoupá a prochází bujnými rododendronovými háji. Bývá zde hodně vlhko a během dne i poměrně teplo. Co 4 až 6 hodin narazíte na malou vesničku nebo lodži, kde se můžete najíst nebo ulehnout ke spánku. Bydlení je poněkud skromnější: dřevěná boudička vybavená postelí, matrací a někdy i peřinou, venkovní kadibudka tureckého typu spojená se sprchou.

Po třech dnech se údolí začne rozevírat a stromy se postupně mění v kleč, pastviny a skálu. Famózní scenérie zasněžených vrcholů hor se stávají samozřejmostí. Je to jako vstup do jiného světa. Podél vesnic domorodci obdělávají políčka se zeleninou, kolem se pasou muly a jaci, objevují se budhistické čorteny a modlitební zdi vyskládané z mani kamenů s vytesanými mantrami a symboly budhismu. Panuje tu klid a mír. Skoro není poznat, že tady v roce 2015 způsobilo zemětřesení smrt několika stovek lidí, poničilo spoustu budov a zasypalo celou jednu vesnici. Vše je znovu postavené, skromné lodže se dokonce změnily v komfortnější a na Himálaj téměř luxusní ubytování. Sem tam objevíte i malou kavárnu, pekárnu nebo obchůdek se suvenýry.

Ledovec, budhisté a výhledy

Všichni trekaři směřují do největší a zároveň poslední vesnice údolí Langtang, do Kyanjin Gompa v 3 850 m n.m., která je postavená, jak bývá „zvykem“, na boční stěně bývalého ledovce. U vstupu do vesnice potkáte výrobnu jačího sýra, o kousek výš se nachází malý budhistický klášter a nedaleko na čele ledovce Lirung vodní elektrárna, která napájí elektřinou celou oblast. Život ve vesnici se točí kolem turistů, kteří jsou jediným zdrojem příjmů pro místní obyvatele. I přes jejich příliv si však domorodci zachovávají svoji kulturu, styl života i tradiční víru.

Z Kyanjin Gompa všichni vyráží na trekové vrcholy v okolí, do zadní části údolí Langtang, k ledovci Lirung nebo do základního tábora sedmitisícové hory Langtang Lirung. Já však docházím k rozhodnutí, že se odpojím od skupinky mých kamarádů a ještě chvíli zůstanu, abych si vychutnal místní přírodní krásy a načerpal trochu z lokální atmosféry. Vydávám se na oba čtyřtisícové vrcholy Kyanjin, podívám se k úpatí Yubra Himal na ledovec Lirung, strávím celý den v zadním údolí Langtang, které nabízí překrásné výhledy na okolní vrcholy Himálaje, užívám si sluníčka, šlapu a relaxuju.“

Až na vrcholky hor

„Mým hlavním cílem je však vylézt horu Tserko Ri, která má bez pár metrů 5000. Brzy ráno za tmy se vydávám na výstup po hřebeni, abych po pěti hodinách neustálého stoupání po pěšinkách, skále, kamení a sněhu stanul na vrcholu. Za odměnu se mi dostává famózního 360° výhledu na celé údolí a všechny vrcholy v okolí. Pod vlivem euforie nebo možná z nedostatku kyslíku je rozhodnuto, že sestup provedu přes další čtyřtisícový vrchol s cílem dostat se nad ledovec Lirung. Doprovod mi dělá můj nepálský přítel Rube a spolu postupně putujeme po nádherných zasněžených pláních až pod masiv Yubra. Po 4 hodinách stojíme na hraně skalní stěny a vidíme, že příroda pro nás přichystala nemilé překvapení. Sestupová cesta je po monzunech stržená. Přelézat další kopce a vracet se několikahodinovou oklikou nepřipadá v úvahu, a tak volíme nejméně bolestnou možnost a vracíme se druhým údolím, které sesuvy tolik nezasáhly, k řece. Poslední část cesty vede přes kamenná pole. V šest večer se oba doplahočíme vyčerpaní a hladoví do lodže, ale i přes veškerou únavu to hodnotím jako nezapomenutelný zážitek.

Čas, který jsem si pro toto krásné údolí vyhradil, je vyčerpaný, a tak se pomalu vracím přes vesnice Sherpagaon a Khangjin do Syabru Besi a odtud zase do Káthmándú. Čeká mě návštěva posvátných míst Boudhanath, Pashupatinath a Swayambhunath a městečko Panauti, klášter Namo Buddha a poutní místo hinduistů Kailashnath, ale o tom až zase jindy…“