ESG známé i neznámé

Poprvé jsme se potkaly v jedné z pracovních skupin České rady pro šetrné budovy sdružující společnosti, které považují udržitelnost za jednu z charakteristik svého podnikání. U Skupiny Saint-Gobain tomu určitě není jinak. Jak ale k udržitelnosti přistupujete konkrétně?

Saint-Gobain je nadnárodní skupinou s francouzskými kořeny, která má v České republice 14 výrobních závodů a téměř 4500 zaměstnanců. Udržitelnost a šetrné stavebnictví ve Skupině rezonují už řadu let a jsou pro ni globálně i lokálně důležité. Udržitelnosti se soustředěně věnujeme na úrovni výkonnosti a složení našich materiálů i výroby a výrobních procesů a aspekty šetrného stavebnictví zavádíme nejen při výzkumu a vývoji nových výrobků, ale třeba i při dopravě a ve spolupráci s dalšími partnery napříč dodavatelsko-odběratelským řetězcem.

Právě logistika, která má z pohledu emisí CO2 velké dopady, je dobrým příkladem konkrétních opatření, která zavádíme. Potřebujeme k nim ale součinnost se zákazníky a obchodními partnery, což může být, a taky někdy bývá, oříšek. Chceme po nich, aby se chovali podobně jako my a dokládali nám potřebná data, ale vesměs se nám to opravdu daří. V závodě na výrobu sádrokartonových desek Rigips v Horních Počáplech jsme například vybudovali železniční vlečku ze závodu na vlakové nádraží a materiál posíláme po kolejích místo kamiony. Předcházela tomu ale složitá jednání a komunikace s odběrateli, aby na změnu přístupu kývli. Při propočtu vyprodukovaných emisí CO2 jsme zjistili, že takovým opatřením nejen snižujeme zátěž silnic a jednou vlakovou soupravou nahrazujeme 40 kamionů, ale ušetříme 350 tun CO2 ročně. V jiných závodech došlo například k optimalizaci tras závozů a dodacích lhůt, abychom dospěli ke snížení emisí. I v těchto případech bylo důležité mluvit se zákazníky, aby věděli, proč to děláme a v čem spočívá přínos pro ně. Promítá se to například v EPD certifikátech – čím kratší trasa závozu, čím bližší zdroj surovin, tím lépe pro výrobce i odběratele.

V souvislosti s uhlíkovou stopou a jejím snižováním se často skloňuje i termín cirkulární ekonomika. Jak blízký je Vám tento koncept?

Opakované využití surovin je jednou z řady našich priorit. Umíme nabídnout zpětný odběr skla, máme recyklační technologii na sádrokartonové desky, umíme zužitkovat skelné vlákno. Není to jednoduché, protože zdaleka ne všichni umí rozebrat stavbu na součástky a roztřídit je jako LEGO, ale učí se to. Snažíme se být napřed a ukazovat, co umíme, už nyní, i když víme, že poptávka po recyklaci našich produktů přijde třeba až za pět let. Není výjimkou, že přijdeme s nějakou novinkou, produktem nebo technologií, ale trh ani odborníci na to neslyší. Po pár letech si ale vzpomenou a my jsme připravení. Příkladem jsou třeba EPD (Environmentální prohlášení o produktu, podrobný průkaz produktu o jeho vlivu na životní prostředí, pozn. red.): mluvili jsme o nich už před 15 lety, ale nikdo se nechytal. Střih, situace se změnila a my jsme rádi, že je můžeme zákazníkům s klidným svědomím nabídnout. Dnes je takto certifikovaných více než 80 % našich výrobků a do roku 2030 bude certifikovaný každý.

Zároveň se, jak je to jen možné, snažíme nahrazovat přírodní suroviny. Díky tomu, že závod v Horních Počáplech, kde se vyrábí sádrokarton, stojí vedle elektrárny, nahrazujeme sádrovec energosádrovcem, který vzniká při odsíření emisí z elektrárny. Když to přeženu, hodíme si to přes plot, a nahradíme tím původní surovinu. Děje se spousta dílčích věcí, které jsou ale podstatné pro celý obrázek naší Skupiny.

Zůstaňme ještě na chvíli u České rady pro šetrné budovy, kterou považuji za skvělou platformu inspirace a sdílení. Co znamená členství v ní pro Vaši společnost i pro Vás osobně, nejen v roli předsedkyně představenstva?

Skupina Saint-Gobain je zakládajícím členem české rady a podobně tomu je i v ostatních zemích, kde působí. Česká rada pro šetrné budovy je členem Světové rady pro šetrné budovy. Členství a aktivní zapojení do jejího fungování nám dává příležitost potkávat se s partnery, kteří stejně jako my považují cestu šetrného stavebnictví za správnou a jedinou dlouhodobě udržitelnou. Díky tomu máme přehled, kam se náš obor a obory související ubírají nebo kde jsou problémy. Nemalujme si to na růžovo: jde o téma široké a navázané na řadu dalších aspektů, včetně legislativní opory. Rada je pro nás komunitou, kde sbíráme informace, a díky níž můžeme ovlivňovat aktuální dění. Pro zachování efektivity v radě funguje sedm pracovních skupin, z nichž ta nejnovější se zaměřuje na dřevostavby. Asi nemusím doplňovat, že její vznik kvituji, protože dřevostavby jsou důležitým tématem, které si žádá mnohem větší prostor i pozornost veřejné správy, která je v mnohém rezistentní.

Sama jsem přes deset let aktivní ve skupině Zdravé vnitřní prostředí. Donedávna jsem totiž působila v Ecophonu, jedné z dceřiných společností Skupiny Saint-Gobain, která se soustředí na prostorovou akustiku. Baví mě spolupracovat, hledat společná řešení, pořádat workshopy vysvětlující, proč se akustice věnovat a jak.

Moje předsednictví je velkou výzvou: být obklopená zajímavými lidmi z oboru, mít vedle sebe majitele různých společností. Učím se a je to obrovská zkušenost a zároveň pocta. Nesmím usnout na vavřínech a musím být maximálně připravená za všech okolností. I díky tomu mám potřebu se neustále vzdělávat, rozšiřovat si perspektivy a učit se, protože člověk neví všechno. Dotýkám se různých témat, objevuji souvislosti, abych byla co nejméně zaskočená, a vše pak přináším do naší společnosti, protože i na globální úrovni vedeme diskuse dotýkající se udržitelnosti z různých úhlů pohledu.

Jak si podle Vašich zkušeností jako Česká republika stojíme v přístupu k udržitelnosti a odpovědnému chování ve srovnání se světem? Sdílíme jako jednotlivci přesvědčení, že je třeba něco dělat a ideálně začít u sebe, a umíme to následně promítat do každodenního fungování míst, kde pracujeme? Anebo se za každou cenu stavíme na zadní a děláme to jen proto, že se to má, nebo dokonce musí?

Pro jednotlivce je ESG tak neuchopitelným pojmem, že se musíme dívat na konkrétnosti – od drobností jako je třídění odpadu, přes neplýtvání vodou, až třeba po uvědomění si dopadů fast fashion. Skupina vždy zmůže více než jednotlivec, ale ten návyk a jeho předávání dál, třeba našim dětem, je klíčový. Ve firemní rovině dostávají tyto návyky podobu určitých pravidel, která se postupně zpřísňují – a zase od třídění odpadu až po šetření energiemi a vodou prostřednictvím spínačů a spořičů. Byli jsme zvyklí na hojnost, a najednou se situace mění. Docházejí suroviny, a my musíme začít přemýšlet jinak. Firmy si to uvědomují a přicházejí se šetrnějšími přístupy ke všemu. Není divu, že jsme trochu vystrašení. Je to výzva.

Chybí nám mladá generace lidí, která už v tom šetrném, ekologickém, udržitelném, jakkoli jej nazveme, přístupu k životu vyrůstala a je na to zvyklá. Jsme teprve na začátku – příležitosti studovat obory zaměřené na šetrné stavebnictví a technologie se teprve objevují, na budoucí odborníky, kteří by se všemi inovacemi vznikajícími ve výzkumu žili a praktikovali je, si ještě počkáme. My ostatní se učíme za běhu a někteří nezapomínáme kroutit hlavou nad tím, že to přichází z Evropské unie. Jsme v přerodu, který bude nějakou dobu trvat. Ale za 40–50 let to bude jiné.

Co podle Vás můžeme jako jednotlivci pozitivně ovlivnit? A jak se to daří ve Vaší společnosti?

Bez ohledu na pozici, kterou zastávám, mohu přijít s návrhem pozitivní změny, která se sice ze začátku projeví „jen“ interně ve firemní kultuře, ale ve finále bude mít dopad třeba i na osobní životy kolegů a kolegyň. Nemusím hned měnit strategii firmy a obratem zvýšit její ESG hodnocení nebo její vnímání na trhu. V Saint-Gobain jsme srdcaři a já jsem nadšená, protože se mi tak výborně pracuje. Může jít o drobnosti typu „tento měsíc sbíráme baterie“ doplněné kampaněmi zdůrazňujícími, čemu to pomůže a co to šetří, a hned byly krabice plné. Nebo příklad naší zelené stěny na recepci: kolega, který se věnuje modrozeleným řešením, v ní pěstuje rostliny, aby nám prakticky ukázal materiál, který jsme pro pěstování rostlin v interiéru nově vyvinuli. Byl k tomu i krásný příběh o tom, jak nám byla a je jako lidstvu zeleň přirozená a v budovách s bílými stěnami nám najednou chybí, což nás činí méně produktivními.

Firmu tvoří lidé a vedení to jen formuje do konkrétnějších obrysů. Nic – zejména v udržitelnosti – se nedá nařídit. Koncem minulého roku u nás proběhla série workshopů Climate Fresk, kde nám lektoři na úplně konkrétních a srozumitelných příkladech přiblížili, jak svou každodenní činností můžeme ovlivňovat klimatické změny, ať už jde o (ne)používání igelitových tašek, pochopení funkcí planktonu či porozumění dopadu oteplování na potenciální obrovské vlny migrace lidí z míst, které budou kvůli vysokým teplotám neobyvatelné. Díky tomu jsme si mohli představit, že i jediná věc, kterou začneme dělat jinak, ve finále ovlivňuje množství aspektů. Touto interaktivní hrou by měli být v přístupu k udržitelnosti proškoleni všichni kolegové a kolegyně.

S tím, jak na nás zkratka ESG číhá na každém rohu, by se mohlo zdát, že udržitelnost z pohledu environmentálního, sociálního i správního – abychom neopomněly ani governance, která je podstatnou složkou ESG – je něčím novým. Ale Vy mě z tohoto ukvapeného závěru určitě vyvedete. Jak se přístup firem v České republice k ESG vyvíjí?

ESG je jako pojem pro všechny strašák, přitom spoustě oblastí se firmy už dávno věnují, mají s nimi zkušenost a v praxi zavedená pravidla. Najednou to ale mají nějak vykazovat, což zatím neumí. S tím souvisí nezbytnost technických znalostí, třeba pro výpočet emisí, a orientace v mnohém dalším. Chybí nám praxe, kterou můžeme sbírat jedině od kolegů a kolegyň ze zahraničí, pokud samozřejmě má daná společnost mateřskou nebo sesterské společnosti v zemích, kde je povědomí o ESG a zkušenost s ním hlubší. Opět jdeme cestou workshopů, seminářů a dalších forem sdílení a učení se. Hrne se k nám hodně informací, musíme rozhodovat o tom, které se nás týkají a které ne, a to nebývá lehké. Věřím, že jsme na dobré cestě k tomu, aby teoretické povědomí přešlo v praktickou zkušenost.

Jak tomu všemu pomáhá stát, jeho představitelé a veřejná správa? Měli by jít příkladem, uvažovat – stejně jako firmy – dlouho dopředu a přijímat tomu odpovídající rozhodnutí. Děje se to? A kde by se dotyční mohli inspirovat?

Za mě je stát lehce zamrzlý. Konkrétně ve stavebnictví podpora není taková, jaká by mohla být. Možná jsme předpokládali, že se požadavky, které na nás míří, zmírní nebo odloží, ale ono se to neděje. Česká republika se ke Green Dealu zavázala, a jednotlivé směrnice do české legislativy implementovat musí, ale děje se to pomalu. Další bolestí, když se bavíme o šetrných stavbách, je to, jak vypadají stavby ve vlastnictví státu. Měly by jít příkladem a ukázat: takhle to vypadá, když se staví nebo rekonstruuje v souladu s novými standardy, a my vás chceme inspirovat a pomoci vám s praktickými nejasnostmi nebo bariérami. Ale tak to není, naopak soukromý sektor zásobuje informacemi ten veřejný, aby věděl, co za praktické kroky má dělat. Rozhodně netvrdím, že se neděje nic, ale je to pomalé. V zadávací dokumentaci na konkrétní projekt, školu nebo školku obvykle chybí environmentální aspekt a stále se soutěží na cenu… Přitom víme, že pokud je výrobek inovativní, bude mít v tuto dobu vyšší cenovku než jiný, ale až se stane standardem, budeme vybírat jen ze zelených řešení a bude to úplně normální. Právě u veřejných zakázek by proto mohla být zadávací dokumentace o krok napřed a zpracovávaná tak, aby kladla důraz právě na ESG, a usnadnila propsání konkrétních progresivních řešení do praxe. Za 50 let si budeme lámat hlavu, co budeme dělat s těmi podhledy, jak přistoupit k demolici fasády, co vyhodit na skládku, bude-li vůbec tato cesta ještě k dispozici a za jakých podmínek.

Je pro Vás nějaká země inspirací ve svém přístupu k udržitelnosti ve stavebnictví?

Těžko jmenovat jedinou. Různé země mohou být inspirací z různých pohledů – někde se staví více zelených staveb ve městech, aby nebyla přehřátá a dalo se v nich i nadále žít. Jinde je promyšlená urbanistická koncepce, v další zemi se soustředí na elektromobilitu. Nemohu uvést jedinou zemi, která by hrála prim ve všech pohledech na ESG. V mnoha zemích se to odvíjí od životního stylu, který je šetrnější než jinde. Naopak nepříliš pozitivní zkušenost mají země, které jsou přelidněné, potýkají se s odpadem, zejména přemírou plastu. A co s tím? Saint-Gobain mluví o tom, že přináší udržitelná řešení pro životy nás všech – ať už v bydlení nebo práci, ale i v mobilitě. Znamená to jistě investice do výzkumu a inovací, spolupráci napříč sektory, velmi dobrou orientaci v technologiích a inovacích celého dodavatelského řetězce.

V čem podle Vaší zkušenosti spočívá výjimečnost značek, které Vaše mateřská společnost sdružuje?

Určitě v kvalitě výrobků a transparentnosti. U našich produktů přesně víte, co jsou zač a jaké mají složení, a dostanete k nim neskutečně propracovaný zákaznický servis. Ten myslí na všechny – od investora, architekta, projektanta, přes generálního dodavatele a montážní firmu, až po uživatele. Každý u nás najde absolutní podporu. Máme přes 350 let tradice, kdy jsme měli čas a prostor naše řešení dotáhnout k dokonalosti.

Jak se při Vašem stěhování do DOCKu promítl a nadále každodenně promítá interní důraz na udržitelnost a well-being do prostředí kanceláří? Jak napříč Vaší společností rezonuje právě S aspekt z oněch tří písmen ESG?

Chtěli jsme udělat z kanceláří náš showroom – ukázat, co všechno vyrábíme, co umíme, čemu se aktuálně věnujeme – a zároveň zajistit, aby se nám v kancelářích pracovalo co nejefektivněji. Téměř u 100 % prostor se nám podařilo zajistit celodenní přísun denního světla, které je zásadní pro produktivitu a spokojenost zaměstnanců. Tomu se uzpůsobovalo všechno – přísvit třeba jen pomocí lampiček, akustika nebo pocit komfortu. Dbali jsme na uspořádání prostor: kde sedíme, jak se pohybujeme, kde máme kuchyňky, kde se sdružujeme a kde máme relax zóny. Velkým plusem je výhled na vodu: je příjemný a uklidňuje. Jediné, co mně osobně mrzí – jako člověka, který má rád pohyb – je schované schodiště. Já bych ho „více nabídla“ uživatelům budovy a návštěvě, která jde k nám do 2. patra, ukázala, že může jít pěšky. Každý jde do výtahu, protože schodiště je schované. Navíc mě tam nic netáhne: mohlo by být interaktivní a barevné, vyzývat kolegy, aby si na něm třeba nechávali vzkazy a nenásilně se motivovali k častějšímu chození po schodech.

A protože well-being úzce souvisí s rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, nemohu se nezeptat, jak relaxujete a dobíjíte baterky? Působíte totiž velmi energicky, až nevybitelně, určitě tedy máte recept, o který se snad podělíte.

Pro mě je základem dobrý spánek, což je v mém případně klidně 8 až 9 hodin denně. Přes to nejede vlak. Pak je to vnitřní nastavení. Každého z nás v životě potká spousta situací, ale nakonec si vždy můžu říct, že vlastně nemám žádné starosti. Jak stárnu, můj pohled na svět a priority se proměňují. Na rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem dbám, ale pohlížím na ni trochu jinak: jsem zvyklá pracovat hodně a intenzivně, dokážu zabrat, a pak si to kompenzuji. Také pro mě funguje obklopovat se příjemnými lidmi a podporovat ty, kdo zrovna prožívají náročnější období, předat jim energii. A pohyb. Moc ráda sportuji: běh a cyklovýlety s rodinou. Když je navíc po cestě zámek nebo hrad, moje srdce plesá.

Děkujeme za rozhovor.