6. 3. 2022
Madeira: Perla Atlantiku
Ostrovní říše už ze své podstaty působí kouzlem odlišnosti, ale ne
každý ostrov může nabídnout tak velkou hustotu přírodních a kulturních
skvostů jako Madeira. Svahy tohoto sopečného ostrova zvedající se do
téměř dvoukilometrové výšky jsou vymodelované do bizarních rozeklaných
hřebenů mezi stržemi roklin a dolin, tropické klima je pak dekorovalo
vavřínovými a eukalyptovými lesy a spoustou nádherných vodopádů. Krásu
Madeiry poznal už Kryštof Kolumbus, který se nezamiloval jen do jejího
bohatství, ale také do dcery guvernéra sousedního ostrova Porto Santo.
Současní Kolumbovi následovníci navíc poznali turistický potenciál
místa, přičemž moudrou politikou zajistili nedotčenost přírody vyjma
obydlených přímořských oblastí a zároveň připravili vlídné a
komfortní zázemí všem vyznavačům nevšedních zážitků. Navíc tady
najdete jeden světový unikát: více jak tisícikilometrovou síť levád,
vodních kanálů, díky nimž mohou turisté pronikat do lůna jinak zcela
nepřístupné džungloidní krajiny. K tomu madeirská kuchyně, víno, rum a
dobro všeho druhu. Jste zváni.
Text a foto Robert Bazika, cestovatel a průvodce CK Kudrna Brno
2 hlavní ostrovy | 4 hodiny letecky z Prahy | 150 km2 vavřínových pralesů | 1000 km levád
„Život je o zážitcích a zážitky začínají za hranicí komfortu.“
Zážitek přímo vrcholový
Nejvyšší vrchol Madeiry, Pico Ruivo, se na dvanácti kilometrech od pobřeží zvedá do úctyhodné výše 1862 metrů. Naštěstí se skoro do stejné výšky dá vyvézt autem nebo turistickým autobusem. Na třináctikilometrovou túru (6,5 km tam a zpět) se zhluboka nadechněte, neboť dechberoucích výhledů na okolní krajinu se nezbavíte po celou dobu výletu. Přes nemalé převýšení je celý trek vedený po komfortní stezce, která vás provede po hřbetech pradávné sopečné kaldery, pod rozervanými věžemi Pico das Torres, několika tunely, sedly, kolem krutě vytvarovaných kmenů ořešáků až k vrcholovým vyhlídkám na celý ostrov a nedozírnou mořskou hladinu na obzoru. Vyrazte za dobrého počasí a brzy ráno, byla by škoda pokazit si zlatý hřeb dne závojem odpoledních mlžných mraků.
Za vůní cukrové třtiny
Porto da Cruz na severovýchodě ostrova je malebnou vesničkou střediskovou dekorovanou majestátnou Orlí horou, nevelkou pláží s výhledem na 40 km vzdálený ostrov Porto Santo a shlukem okolních podhorských vesnic, kde každý osadník vlastní aspoň jedno políčko s vysokými stvoly cukrové třtiny.
V březnu se rozjede sklizeň naplno a vůně z místního cukrovaru roznáší přímořský vítr do širokého okolí. Nemalou porci třtiny spolyká také vyhlášená palírna madeirského rumu, která je naštěstí otevřená celoročně. Turisté mohou posedět a ochutnat destilát, který musí minimálně rok zrát v dubových sudech, nebo třeba více jak dvacet let staré archivní kousky. A věřte, že přes garantovanou „dlouhověkost“ vám zakoupená láhev doma dlouho nevydrží.
Espada či espetada
Unikátní kuchyně je charakteristická pro nejedno oceánské zákoutí a Madeira nemůže být výjimkou. Pokud si vyberete ubytování v centru hlavního města Funchal, budete mít možnost na konci každého dne zavítat do bývalé chudinské rybářské čtvrti Zona Velha, kterou mladí místní umělci nedávno přetvořili na útulné útočiště všech požitkomilných „místňáků“ i turistů. Madeirskou specialitou číslo jedna je strašidelně vypadající úhořovitá ryba tkaničnice atlantská (lokálně zvaná espada, čili meč). Rybu s obřími zuby a neméně výraznýma očima vynáší z kilometrové hloubky podmořské proudy k okolním rybářským osadám. Servíruje se nejčastěji s rýží, spoustou vařeného i syrového ovoce a zeleniny. Nezapomeňte si jako předkrm dát housku se znamenitým slaným máslem s medvědím česnekem a vše zapít místním vínem s lakonickým názvem Madeira. Ale pozor, je smíchané s vinnou pálenkou, která spolu s tradiční místní technologií zrání v horkém podkroví domů vinařů (původně v podpalubí obchodních lodí) dělá z tohoto nápoje nasládlý, hodně alkoholický (až 20%) a nebezpečně pitelný drink. Espadu si někteří návštěvníci ostrova mohou splést s espetadou, zdomácnělou pochoutkou místních pastevců. Na kousky nakrájené hovězí maso se obalí v česneku a bobkovém listu, potře máslem a napíchne na větvičku mladého vavřínového stromu. Špíz pak stačí upéct na rožni a voňavá dobrota je na stole.
Jiná Madeira
Objevitel a první guvernér ostrova João Gonçalves Zarco nazval v roce 1418 Madeiru ostrovem dřeva (v portugalštině madeira = dřevo). V průběhu dalších staletí získal několik dalších přízvisek: ostrov věčného jara, ostrov květin, věčně zelený ostrov atd. Na nejvýchodnějším výběžku, Ponta de Sao Lorenco, však nehledejte nic tomu podobného. Zcela odlišný reliéf vyprahlé pustiny hraje doslova všemi barvami, a to neplatí jen o okolních svazích kopcovité pláně, ale také o útesech a příbřežních skaliscích. Osmikilometrová procházka (4 km tam a zpět) vás snadno provede tímto nevšedním místem až k vyhlídce na poslední mys s věží majáku a k zasněnému výhledu k naší domovině kdesi za oceánem. Cestou se můžete osvěžit okoupáním na pláži z černých kamínků či si půjčit mořský kajak k pádlovačce okolní zátokou.
Nejkouzelnější koupačka
Pláží na jižním prosluněném pobřeží najdete několik desítek. K té nejkouzelnější (dle mé zkušenosti) se vyplatí přejet až na opačné severní pobřeží. Cestou doporučím návštěvu unikátních lávových tunelů poblíž přímořského městečka Sao Vicente. Více jak kilometrová podzemní procházka vám přiblíží bouřlivý vznik ostrova: uvidíte obří, celkem 6 kilometrů vysoké sopečné hory, jejichž větší část se nachází pod povrchem, 2 kilometry jejich výšky se pak tyčí nad vlnami Atlantiku. Zároveň vás připraví na další nevšední zážitek u vesnice Seixal. Samotná osada trůnící na pobřežním útesu několik desítek metrů nad mořem by se mohla ucházet o titul nejmalebnější vísky ostrova. Dole pod ní vytvořila černá láva spolu s mořským příbojem pás rozervaných útesů a skal, mezi nimiž se ukrývá pár unikátních jezírek s vyhřátou a jen mírně slanou vodou smíchanou z dešťových srážek a pěny mořských vln. Místní z vesnice sem přicházejí ke každodenní koupeli jen v županu a s povděkem kvitují, že davy plážových turistů leží ve vzdálenějších resortech. Pokud vás neuspokojí plážička s jemným černým pískem, tak lávová jezírka si vychutnáte třeba i v dešti.
