skip_main skip_menu

6. 12. 2021

Kanáry: Ostrovy štěstí, jak je neznáte

V dobách, kdy je cestování vzácnější a trochu složitější, než jsme zvyklí, nám dovolte vás vzít na místo věčného jara a daleko za horizont všedních dní – na Kanárské ostrovy. Blíž, než by se vám mohlo zdát, vás čeká dovolená snů. Na dosah Afriky, přitom ale neopustíte Evropu. Máte-li chuť a odvahu, vydejte se s námi na nečekaná místa, která byste v cestovních průvodcích těžko hledali. Zažijte s námi „Kanáry“ na vlastní kůži.

5 hodin letecky z Prahy | 7 hlavních ostrovů | 8 restaurací s michelinskou hvězdou | 30 přístavů a marin | 611 pláží

Kanárské souostroví tvoří sedm ostrovů a několik menších ostrůvků. Který z nich vybrat? Každý je jiný a každý má co nabídnout. My přistáváme v Las Palmas na Gran Canaria. Hlavní město ale rovnou opouštíme a vrátíme se sem na pár dní až před odletem. Jedeme dál na jih s úmyslem prozkoumat celý ostrov. Ten je totiž takovým malým kontinentem. Objet ho kolem dokola by nám zabralo jen jeden den, ale svou tvář by změnil hned několikrát. Počasí a příroda na severu jsou diametrálně odlišné od jihu ostrova. Sever je větrnější, mnohem zelenější a lehce připomíná Srí Lanku nebo Island. Jih je, i díky stálejšímu slunečnému počasí bez deště, oproti tomu vyprahlý a místo kanárských borovic tady roste opravdu velké množství opuncií, kaktusů a hlavně palmy.

Churros a hurá na blešák

První zastávkou jsou Arguinequin a El Pajar, malé rybářské vesnice na jihozápadě ostrova. Nikam se tady nespěchá a život plyne podle toho, jaké jsou zrovna vlny. Na první pohled nejde o zrovna fancy turistická místa, ale nedá se jim upřít atmosféra, která vás doslova pohltí. Ráno se vydáváme pro snídani přímo do centra poblíž přístavu. V tu dobu už jsou caffeterie plné starších pánů (ano, ženy tady nenajdeme), kteří snídají tortilla de patatas (bramborovou tortillu s vejcem) a café leche y leche (kávu s mlékem a kondenzovaným mlékem), dívají se u toho na televizi nebo hrají karty a domino. Pokud jste milovníci kávy, café leche si ale raději nedávejte. Na ostrovech téměř nemají povědomí o tom, co je dobrá káva, ale věřte, že každý místní ví, jak má chutnat ta jeho.

Opravdovým „hide and seek“ místem je místní Churros bar, který se sice nezměnil od 60. let, ale dostaneme tady ty nejlepší churros a prošedivělý usměvavý majitel nám je i s čokoládou zabalí s sebou. Nechceme si totiž nechat ujít místní trhy, v Arguineguinu se konají každé úterý a neděli. Parkoviště přímo u pláže se změní v obrovský blešák, kde mezi neskutečnými kýči nacházíme takové poklady, jako jsou košíky z mořské trávy nebo ručně malované hedvábné šátky. Na některé markety připlouvají i afričtí prodejci, takže si při troše štěstí odvezeme jako suvenýr originální šperky nebo typické marocké kožené boty. Smlouvání je mimochodem povoleno.

Plastové židle za betonárnou? Na tuto restauraci se stojí řada

Na místě, kde bychom to rozhodně nečekali, je jedna z nejlepších restaurací na ostrově – Bar Playa El Boya. Nebýt dlouhé fronty před vstupem, těžko věřit, že nevzhledný dům za betonárnou (ano, opravdu sedíme na plastových židlích na pláži a kousek od továrny) je rušné místo, kde s nadšením ochutnáváme tu nejlepší kanárskou kuchyni. Personál navíc umí skvěle pobavit lidi čekající na stůl, hází po nich v žertu příbory a prostírání. Objednáváme si samozřejmě plody moře, které jsou čerstvé a vylovené v nedalekém přístavu. Specialitou je salát s tuňákem, pulpo a la vinagreta (chobotnice v octu), čerstvé sardinky, papas con mojo (malé brambory vařené ve slupce s omáčkou z pečených paprik) a kozí sýr, který je vedle brambor a ryb pro místní kuchyni typický.

Na pláži Marañuelas si pronajímáme paddleboardy od Čecha, který tady žije už více než 20 let a zprostředkovává zájemcům úchvatnou večerní sunset tour. Křižujeme zátokou s výhledem na Tenerife se sopkou Teide a končíme při dechberoucím západu slunce, které se před námi za křiku racků pomalu ztratí za horizontem oceánu. Je to jeden z nejsilnějších kanárských zážitků.

Duny a drink

Pokud máme vidět jen jedno turistické místo, vybíráme písečné duny v Maspalomas. Při jejich procházení si připadáme jako na Sahaře a když dojdeme až na Playa del Inglés, jednu z nejdelších písečných pláží ostrova, dýchne na nás atmosféra nespoutaných 60. let. Ležet s knížkou se tady moc nedá a klobouk je taky zbytečným doplňkem. Díky silnému větru se tady hlavně surfuje a lítá nad vlnami při kiteboardingu. Procházkou jdeme až ke starému majáku na Faro a zpět do města, kde se vydáváme na drink.

Místo nabízí neskutečné množství barů a restaurací, my vám doporučíme dva. Tím prvním je Atelier Coctail Bar na střeše hotelu, kam nás vyveze prosklený výtah. Ochutnáváme neskutečné drinky a užíváme si vyhlídku na oceán a písečné duny. Na hlavní promenádě u pláže je bar Tipsy Hammock se skvělými cocktaily, super jídlem a téměř každý večer tady hraje živá hudba, DJ nebo saxofon. Nedivte se, když vás budou obsluhovat Slováci nebo Češi, jeden z majitelů je totiž právě ze Slovenska.

Na Gran Canaria je málo opravdu turistických pláží s bílým pískem, většina je jich divokých, kamenných a těžko přístupných. O to víc si užíváme koupání. Na cestě k takovým plážím pak nacházíme krásné malebné městečko Tufia, které znají asi jen nadšenci pro potápění, protože jinak je turismem téměř nepolíbené a trochu připomíná Řecko.

Snažíme se být neustále v pohybu a vidět toho co nejvíce. Proto vyrážíme do hor. Ty jsou pro nás asi větším zážitkem než oceán. Už při cestě nás čekají neskutečné výhledy a mezi serpentinami zastavujeme v městečku Fataga, které se před námi zjevuje zčista jasna a láká k procházce mezi nádherně ozdobenými domy zasazenými do hor. Přímo u cesty si od místní dámy kupujeme meruňky a dáváme si kávu v restauraci El Albaricoque (Meruňka) s krásným výhledem.

Výhledy s Ježíšem

Naším cílem je Národní park Tamadaba a horské město Artenara. Večeříme v restauraci La Cilla, vcházíme dlouhým tunelem vytesaným přímo do úbočí hory a na jeho konci nás čeká terasa s neskutečným výhledem nejen na Roque Nublo, ale na celé údolí a okolní kopce. Tohle celé je větší zážitek než skvělá večeře připravená na otevřeném ohni. Tím to ale nekončí. Při odchodu nám to nedá a jdeme boční cestičkou, která vede někam nahoru. K našemu úžasu nacházíme výhled, který je snad ještě lepší. Zjišťujeme, že nad celou horou, a vlastně střechou restaurace, bdí obrovská socha Ježíše.

Poslední zastávkou na jihu ostrova je přístav Puerto de Mogán přezdívaný „malé Benátky“. Je rozdělený vodními kanály a s domy vytesanými do strmé skály má své jedinečné kouzlo. Večeřet budeme v restauraci Que Tal by Stena, která otevírá až v osm večer a nabízí speciální degustační menu. Jde sice o spíše francouzskou kuchyni, ale nebráníme se. Nedoporučujeme sem jezdit v pátek, kdy jsou v Mogánu trhy přitahující davy turistů.

Rozloučení v Las Palmas

Poslední dny trávíme v Las Palmas. Vydáváme se na procházku starou částí La Vegueta, tady nás překvapí na ostrovech unikátní koloniální architektura. Ráno se procházíme na trh Mercado Central de Las Palmas proslulý svou rušnou atmosférou. Večer trávíme na Las Canteras. Říká se o ní, že je to jedna z nejkrásnějším městských pláží vůbec, a je to pravda. Počkáme si na západ slunce a poslední surfaře a už tady přemýšlíme nad tím, který z ostrovů budeme objevovat příště.

Rada na závěr? Ptejte se místních. I když ne každý tady ovládá angličtinu, turisty milují a vždy jsou milí a přátelští, navíc vám doporučí ta nejlepší místa. Svůj ostrov mají totiž rádi a jsou na něj náležitě pyšní.

Vydejte se s námi trochu jiným směrem a dopřejte si letní odpočinek uprostřed zimy. Pamatujte, že když máte otevřené oči, potkáte zajímavá místa i tam, kde je jiní nevidí. Šťastnou cestu!